mastif
mastif
mastif

Standard mastifa

Anglický mastif je celkově nejmohutnějším plemenem vůbec. Je to obr s něžným srdcem, a proto je velmi důležitý způsob, jakým ho odchováváme. Je nevhodným psem do kotce, potřebuje přinejmenším kombinovaný způsob držení a rozhodně potřebuje každodenní úzký kontakt s majitelem. Svému pánu a rodině je bezmezně oddaný. Má velmi vysoký práh vzrušivosti, nereaguje tedy příliš rychle, je spíše uvážlivý. Proto také existují plemena, jež jsou lepší hlídači než mastif.

Standard FCI č. 264 b / 22. 7. 1988

Země původu: Velká Británie

Všeobecný dojem:
Celkový tvar hlavy působí při pohledu ze všech stran kvadraticky. Vysoce žádoucí je její značná šířka, poměr délky lebky k celkové délce hlavy by měl být 2:3. Tělo je masivní, široké, hluboké, dlouhé a mohutně stavěné a stojí na široce postavených svislých končetinách. Svaly se zřetelně rýsují. Velikost je vysoce žádoucí, je-li ovšem spojena s kvalitou. Substance a výška jsou důležité, především ale mají být obě vlastnosti v rovnováze.

Charakteristika:
Veliká, masivní stavba těla plná síly, vyrovnaná a pevná. Kombinace elegance, rozvahy a odvahy.

Povaha:
Klidný, láskyplný ke svým majitelům, ale schopen je bránit

Hlava a lebka:
Hlava mezi ušima je široká, čelo ploché, ale je-li vzbuzena pozornost psa, pokryje se čelo vráskami. Obočí lehce vytažené vzhůru. Spánky a lícní svaly dobře vyvinuté. Horní oblouk příčného řezu lebky vykazuje zploštělé zaoblení s rýhou ležící mezi očima a sahající až k polovině sagitálního lebečního švu. Tlama je krátká, pod očima široká, zůstává téměř stejně široká až ke špičce čenichu, je tupá a kvadraticky řezaná. Tak tvoří se hřbetem nosu pravý úhel. Hloubka tlamy od špičky čenichu k dolní čelisti je mimořádná; dolní čelist je široká až ke svému konci. Nos široký, při pohledu zpředu široce otevřené nosní otvory; z profilu je nos rovný (ne vyhrnutý). Pysky v tupém úhlu vycházejí ze středu nosu, lehce visí, takže vzniká kvadratický profil. Délka tlamy k celkové délce hlavy se má jako 1:3. Obvod tlamy měřený ve středu mezi očima a nosní houbou se má k obvodu hlavy (měřeno před ušima) jako 3:5.
Oči: Malé, posazené široko od sebe, vzdálenost mezi očima alespoň 2 šířky očí. Stop je mezi očima výrazný, nicméně ne příliš ostrý. Barva očí oříškově hnědá, čím tmavší, tím lepší. Spojivka není vidět.
Uši: malé, na omak tenké, nasazené daleko od sebe na nejvyšším bodě po stranách lebky tak, že tvoří pokračování příčné linie přes nejvyšší bod lebky. Je-li pes uvolněn, ploše a těsně přiléhají k lícím.
Chrup: Daleko od sebe stojící zdravé a mohutné špičáky. Řezáky dobře postavené proti sobě (klešťový skus) nebo předkus, ale jen tak velký, aby při zavřené tlamě nebyly vidět zuby.

Krk:
Lehce klenutý, přiměřeně dlouhý, velmi svalnatý. Obvod zhruba o 2,5 až 5 cm méně než obvod hlavy, měřený před ušima.

Hrudní končetiny:
Plece a nadloktí lehce šikmo uložené. Těžké a svalnaté. Běhy rovné, silné a postavené široce od sebe. Silné kosti. Lokty paralelně s tělem. Rovnénadprstí.

Trup:
Hrudník široký, hluboký a dobře uložený mezi hrudními končetinami. Žebra klenutá a dobře zaoblená. Zadní žebra hluboká a sahají daleko dozadu k pánvi. Obvod hrudníku zhruba o 1/3 větší než kohoutková výška. Hřbet a bedra široká a svalnatá, plochá a velmi široká u fen, lehce klenutá u psů. Slabiny mimořádně hluboké.

Pánevní končetiny:
Široká a svalnatá z dobře úhleným lýtkem. Hlezna dobře úhlená, široce postavená a ve stoji i v pohybu rovná.

Tlapy:
Velké a kulaté, prsty dobře klenuté. Drápy černé.

Ocas:
Vysoko nasazený, dosahující až k hleznu nebo o něco delší. Široký v nasazení a na konci vybíhá do špičky. V klidu volně visí, při vzrušení je špička obrácena vzhůru. Ocas nesmí být nesen nad linií hřbetu.

Chůze/pohyb:
Plný síly, bez námahy, prostorný

Osrstění:
Krátké, přiléhavé, ne příliš jemné na plecích, krku a hřbetu.
Barva: Meruňkově hnědá, stříbrohnědá, jelení červeň nebo tmavě hnědě žíhaná. V každém případě mají být tlama, uši a nos černé a oči lemované černě, přičemž se černá nad očima rozplývá.

Chyby:
Každá odlišnost od uvedených bodů by se měla posuzovat jako vada, jejíž hodnocení by mělo přesně odpovídat závažnosti rozdílů.

Poznámka: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku